Hornická desítka 2013

Vrchol sezóny mám za sebou, Ostravský maraton už asi ničím letos nepřekonám, ale osobák na desítku, to by se mi líbilo. Jenže za říjen jsem toho moc nenaběhal, tělo mi stále vysílalo signály, že něco není v pořádku. Opět se mi vrátil problém s zánětem okostic a takhle se moc trénovat nedá. Po vyběhnutí se několikrát hned vracím domů a psychika na tom taky není nejlépe. V půlce října si s Filipem zaběhneme celou trasu H10 v gradujícím tempu, nějak to oba vydržíme, ale mám pocit, že jsme si spíš uškodili, než připravili na závod. 

trénink s Filipem

V rámci závodního dne se koná i závod mílařů, kterého se měla účastnit moje žena - Gabča. Bohužel se několik dní před startem nachladila, takže měla po radosti. Vyzvedneme si společně tašku s trikem a startovním číslem, povzbudíme benjamínky, je teprve dopoledne a start hlavního závodu je až v odpoledních hodinách. Proto si skočíme ještě na oběd, je výborný, objednám si něco se špenátem bez výčitek, času mám přece dost, tělo to přece zpracuje raz dva.

Start mám kousek od domu, takže si dávám na čas, dobíhám už zahřátý, ale zažívám docela šok z toho množství lidí. Nějakým zázrakem se potkávám i s ostatními kolegy z týmu, atmosféra je fajn, ale teplota rychle klesá, chtělo by to běžet! A tak se konečně dočkáme, jenže zatím není kam spěchat, dav se pomalu dává do pohybu. Když už se řady běžců trochu roztrousí, popadne mě chuť závodit, stíhám jednoho človíčka za druhým a docela se mi daří probíjet se pořadím. Tep je asi moc vysoko, jsem zadýchaný až až, tempo netuším, zapomněl jsem nabít hodinky a než vystartujeme, jsou bez šťávy. První kolo kontroluji na časomíře, přijde mi to pomalé, ale necítím se na další zrychlování. Někde v polovině závodu se ozve oběd, a tak čekám, co se bude dít, trochu s tím vším zápasím a ztrácím koncentraci. V třetím kole se chytám spolužáka ze střední a společně bojujeme skoro až do cíle. S časem jsem spokojený, i když těch pár sekund mě mrzelo, mohlo to být pod 45min. Během roku jsem se dostal z 52-55min v sólo trénincích těsně pod 50 minut na jednom společném tréninku s Pepa teamem a teď další skok. A další...a další, to už se belhám domů, nohy opět bolí :-) .

Ostravský maraton 2013

Tady už toho víc napsat snad nemusím :) , můj první maraton po rozpitvání zážitků k přečtení zde: http://pepateam.blogspot.cz/2013/10/ostravsky-maraton.html

Podle gps mi někde ješte 1km chyběl :) , mezičasy napovídají, že rozvržení sil nebylo úplně správné..

Garmin FR 110

Po kolapsu hodinek Sigma 25.10 jsem potřeboval rychlou náhradu, chtěl jsem pokračovat v tréninku na Ostravský maraton, který už byl za dveřmi. Vzhledem k plánům do budoucna jsem se rozhodl pro hodinky s gps. Potkal jsem i několik spokojených uživatelů, k tomu mnoho kladných recenzí na netu, rozhodování proběhlo rychle, hodinky byly doma ještě rychleji.

Vypisovaní funkcí snad přeskočím, jen jsem párkrát narazil na uživatele 110tek, kteří nevěděli, že si můžou nastavit autolapy kratší než 1km, hodinky umí 400m a výše. Přesto přesnost gps nebyla 100%, takže doporučuji spíše odměřené úseky stopovat ručně a autolapy vypnout. Měl jsem několikrát možnost se proběhnout i po atletickém oválu a bylo frustrující čekat na mezičas hodinek, když už jste 20-30m v dalším kole, s narůstající odchylkou se pak tato nepřesnost prodlužuje. Takže běhání podle gps krátké úseky nebyla ta nej volba, ale s přimhouřeným okem to ušlo, v neznámém terénu, v kopcích dostačující . Lepších výsledků jsem dosahoval na delších bězích, kde už se na každý metr až tak nehledí, signál nevypadával a před zahájením aktivity jsem satelity našel do minuty. Zde doporučuji se moc nehýbat, aspoň jsem nabyl dojmu, že pohyb během hledání satelitů prodlužoval celý proces. Také zapínat hodinky se mi osvědčilo, až když jsem měl nebe nad hlavou. Další anomálii jsem objevil při studování dat v http://connect.garmin.com/ , kde lze u některých záznamů pozorovat velký výkyv v převýšení hned po startu aktivity. Jak si to představit? Bydlím v nadmořské výšce kolem 300m, ale sem tam se mi stalo, že záznam z gps ukázal 380m a pak postupně klesl na reálnou hodnotu. Zde je příklad http://connect.garmin.com/modern/activity/427686627 . Zapnutím korekce nadmořské výšky ( opět na webu ) se tohoto jevu lze zbavit, takže přístroj má odchylky od reálných hodnot výrazně menší.

110tky jsem otestoval v různých podmínkách - mráz ( LC Visalaje -15 : -21C ), vlhkost jim nevadila, baterie opravdu vydržela cca 7-8h provozu s gps. Velký přínos vidím dále pak v pitvání dat po ukončení aktivity. Dříve jsem si psal po paměti mezičasy do excelu, teď už jsem si mohl užít třeba i trénink s 15x400m a doma si v klidu ještě jednou projít, jak se mi dařilo plnit časy. Když se k tomu ještě přidá hrudní pás a rozumnější program pro analýzu dat, je z toho vědecká laboratoř pro sportovce :) . Ale o tom se rozepíšu příště.

klady : velikost, nízká váha, výdrž baterie, záznam aktivity, gps.

zápory : nepodporuje foot pod, který by v kombinaci s gps snížil odchylky vzdálenosti na jednotky metrů! , podsvícení displeje pro slepce jako jsem já nic moc, občasné kouzlení s připojením usb kabelu pro přenos dat.

Suzukiho strečink

Suzukiho strečink + www.strecink.cz = dostatek nápadů pro vlastní seberealizaci 

Po běhání dbám nejvíce na protažení lýtek, hamstringů, adduktorů a ohýbačů kolen. V technice mám určitě nemalé rezervy, ale dosáhl jsem na 100% frekvenci, nikdy nevynechávám a zatím je to good.

Hrabovský 1/2M 2013

První 1/2 maraton! Pouze pár týdnů zbývá do Ostravského maratonu, jak tuhle prověrku zvládnu? Před startem si dávám limit 1h 50min, trasa je rovinatá, běží se několik okruhů v klidné části Ostravy. S kamarády z Pepa teamu dorážíme na místo dění s předstihem, tam vidím tým žluto-modrých ( MK Seitl ) , tady nás zdraví červení ( BK SAK Karviná ) a tak se postupně seznamuji s dalšími běžeckými týmy a že jich tu je.

Po ránu už bývá celkem čerstvě a dnešek není jiný, naštěstí Slunce už pokukuje a na nebi ani mráček. Jakmile se všichni převlečeme, vyrážíme na obhlídku okolí, ať se trochu zahřejeme. Z trasy mám trochu zmatek, ale určitě nebudu na čele závodu, a tak se nechám vést ostatními. 

To už se štosujeme na startu, dva chlapíci na historických kolech nám dělají doprovod a po chvíli už několik desítek běžců vybíhá do prvního kola závodu. Postupně se trháme a začíná mi docházet, že tohle sranda nebude. Tempo si nemám jak kontrolovat, těsně před startem se mi vypnou hodinky a nejsem schopný je zpátky oživit. Přesto než vykroužím první kolo, dechově se dostanu do pohody a hledám si to svoje.

V druhém kole mě postupně dotahují zkušenější běžci, chytám se jich a tato taktika mi pomůže udržet se v tempu skoro 2/3 závodu. Poslední část už dost uvadám a vzdalují se mi ti, jenž šetřili síly a měli se z čeho vydat na finiš. Přesto se dostávám do cíle v pěkném čase 1h 45min. Docela dost zbořený, ale šťastný, že jsem bez křečí a ve vyšší intenzitě odběhl závod.

Nejprve jsem moc nadšený z trasy závodu nebyl, stejné prostředí mě ke konci trochu nudilo.Výhoda tohoto kroužení je neustálý kontakt s ostatními běžci, ať už jsou na špici, nebo naopak na konci startovního pole.

Povedený souhrn od Radima Liptáka z tohoto závodu lze pak přečíst zde.

PKP 2013

Mou rukou psané dojmy naleznete zde: http://pepateam.blogspot.cz/2013/09/zavod-palkovice-kubankov-palkovice.html 

souhrn 08/2013

...můj milý deníčku, aneb co jsem za srpen nahopsal po okolí, počet tréninků je o cca. 4 nižší než jsem plánoval, ale vyvažuje to celkový objem km, můj aktuální měsíční rekord. Cítím se skvěle a doufám, že forma půjde postupně nahoru, čím dál víc mě baví delší běhy, hlavně mimo zajeté trasy. Frekvenci běhu určuji pocitově, vzdálenost a typ tréninku taktéž, občas mám nutkání naložit si víc, ale proti červenci jsem poskočil objemově o 58% , takže v tomto bodě nastupuje "rozum" a mé druhé já  . V září takový skok neočekávám, min. 2 velké závody přede mnou, takže musím počkat, jak na to tělo bude postupně reagovat.

Počet tréninků: 12 ; celková naběhaná doba: 20h 57min ; 212km

Pepa Team

S členy Pepa teamu FM se poprvé setkávám na závodě "běh na Lysou horu" , s Radimem Liptákem se znám už z dřívějška, ostatní se mi postupně představí a já jen mrkám, co za osobnosti tvoří tento super tým. Na jejich nabídku společného tréninku s radostí kývnu a dobře jsem udělal. Doposud jsem býval spíš poustevník a občasné pobízení jiných běžců o doprovod jsem odmítal kvůli mizerné fyzičce, že jim nebudu stíhat, natož si ještě s nimi povídat. 

Ale Pepani to měli vymyšlené jinak, společně jsme se sešli na 1km oválu na okraji města, kde se vždy domluvil typ tréninku, ten jsme si odbouchali, jak kdo nejlépe uměl a poté navazovali společné výběhy s konverzací. Kromě členů z týmu se zde scházeli i lidé z okolí, bylo nás vždy dost a hlavně jsme si dokázali najít parťáky s podobnou výkonností. Později se tyto tréninky označovaly jako závodní a pořádná zábava teprve mohla začít. Cooper test, km sprinty, štafety, 5km / 10km závod, bylo toho hodně, pokaždé jsem přišel domů s něčím novým, žena ze mě měla samozřejmě "radost" :) .

Takto postupně jsem se dostal i k lokálním závodům, o kterých jsem neměl tušení. Na všech vždy panovala přátelská atmosféra, hecování a legrace. Hodně mi pomáhá také čerpání ze zkušeností ostatních borců z týmu, kteří mají odběháno mnohem více, jsou sdílní a třeba před prvním maratonem jsem si mohl vyslechnout mnoho z jejich zkušeností.

Pepa teamem ale okruh lidí nekončí, ba naopak, tahle banda je tak profláknutá v okolí, že se při každé akci seznámím s dalšími lidmi a nikde se necítím být mezi cizími, i když toto obecně platí pro všechny nadšené běžce.

Více informací o působení Pepa team FM zde.

Běh na Lysou horu 2013

Závod, na který se velmi těším a snažím se na něj co nejlépe připravit, v tréninku zkouším první úseky, ale to se mi stává osudnou chybou, na startu jsem v docela unaveném podání. Přesto po vyběhnutí ožívám a zkouším si odběhnout co největší kus trasy, pořadatelé byli nemilosrdní a tahají nás všemi kopci v okolí, do cíle nasbíráme skoro 1000m a já se na vrcholu hory cítím dost mimo, severní sjezdovka mi dala co proto a závěrečný pokus o sprint taktéž.

Poznámka z deníku: začátek přepínám, přesto se běží dobře, s prvním stoupáním cítím slabou fyzičku, na rovinkách a v mírných kopcích se vždy rozběhnu, příště zkusit red bull. 

Jo, rychlé cukry, na ty bych tehdy mohl běhat pořád :) , tep jsem měl pořád v horní části ANP. Ještěže v cíli byla super občerstvovačka.

Účast tehdy byla velká, závod byl uveden i v MČR do vrchu, skončil jsem hóódně vzadu, s nevalným časem, ale dobrou zkušeností. Navíc v cíli jsem se seznámil s členy Pepa Team FM , s kterými jsem se dal později dohromady.

221 01:37:40

www.behnalysou.cz 

Sigma 25.10

Moje první budíky, sporttester, depkomat, hlídač, můžeme to nazvat jakkoliv podle využití. Musel jsem je mít, mobil mi nestačil, v té době jsem navíc používal Nokii s OS symbian, který moc rozumných programů nepodporoval a vadila mi nepřesnost gps. Tak jsem se raději této vymoženosti vzdal a pořídil jsem si Sigmy s hrudním pásem. 

Jednoduché ovládání, na denním světle dobře čitelný displej, dostatečná výdrž hodinek, to vše se mi ze začátku velmi líbilo. První problémy nastaly při večerních bězích ( běhám hlavně k večeru ), kdy jsem si orientačně kontroloval mezičasy, lepší varianta byla pouliční lampa než podsvícení hodinek, pokud máte ještě navíc zhoršený zrak, bylo nutné zastavit, což zase trochu nabourávalo trénink. Nebo si hodinek nevšímat, ale to mi byly k ničemu, stáhnout data po tréninku nebylo možné. Zvuková signalizace v rušnějším prostředí také nebyla úplně ideální, ale nejednou jsem rozesmál kolegy běžce, jak mi neustále hodinky pípaly kvůli nekonečným přešlapům nastavených tepových zón. 

Kdybych tehdy podrobněji četl články ohledně využívání úrovní tepu k trénování, mohl jsem se mnohem méně trápit. Místo toho jsem hrudní pás po několika pokusech raději nechával doma. Jeho přesnost nebyla úplně na 100% , někdy se mi v mžiku zobrazil tep 220tf a pomalu! padal dolů k aktuální tepovce, což mě zneklidňovalo. Nepomohlo ani namáčení do vody před vyběhnutím. 

Na prvním 1/2M mi navíc vypověděly úplně službu - postupně zmizel displej a fungovalo pouze podsvícení, takže jsem jim dal po půl roce sbohem. V rámci záruky mi poslaly úplně nový kus, který pak putoval novému majiteli. Mezitím jsem si pořídil garmin FR 110, s kterými se pochlubím příště.

klady: cena, velikost hodinek, přehlednost displeje a nastavení, výdrž baterky.

zápory: podsvícení, nepřesnost hrudního pásu.

Nejspíš u tohoto typu HW platí, co kus to originál, může se najít mnoho spokojených uživatelů, ale já se mezi ně bohužel neřadím, kdybych si měl příště v podobné cenové hladině vybírat sporttester, asi bych zariskoval a zkusil něco použitého ze značek polar, garmin, suunto, s důrazem na přesnost měření tepu, nebo pak návrat k mobilu + kvalitní hrudní pás + SW, kde bych měl předdefinované zóny, ale asi by mi chyběl přehled o mezičasech..

Tréninky 1/2 2013

Své první tréninky jsem si plánoval a vedl v excelu, mobil s gps mi pak poskytoval kostrbatá data, z kterých jsem měl snahu dolovat potřebné info. Kromě základních údajů jsem se vždy snažil psát i pocitový deník ke každému běhu. 

01/2013

To mi postupně pomáhalo odhalovat chyby v tréninkovém přístupu, hodně jsem i hledal na internetu a prošel jsem si základními "kurzy", které mě naučily správně držet tělo, navyšovat kadenci kroků za minutu, v pozdějších fázích jsem se dostal k posilování, protahování. Skladba běhů a jejich intenzita byla různorodá, tím jsem se pořád motal v začarovaném kruhu radosti z vydařených tréninků a bolesti z opakujících se problémů. Neustále jsem řešil došlap, jak dýchat, co s rukama, najednou jsem měl místo dobrého pocitu z pohybu jen mindráky a chtěl jsem s tím někde v pozadí seknout. Naštěstí v dubnu se situace začala nekonečnými pokusy zlepšovat a docela jsem si běh začal užívat. Pak jsem přišel s prvními intervaly a bylo opět po radosti. Před prvním větším závodem jsem chtěl vylepšit svou výkonnost, jenže jsem to přehnal, na startu jsem byl pak celý bolavý.

04/2013

V květnu zkouším delší běhy, to mi docela sedí, ale opět tělo musí přivyknout na větší dávky. V červnu mám dva týdny volno, kdy se přinutím pouze jednou vyběhnout, pro jistotu na boso, po asfaltu.. Zážitek nezapomenutelný, krvavé otlaky mizí týdny, naštěstí nijak extra nebolí. V hlavě se mi už dávno zrodila myšlenka uběhnout maraton a od července se tomu naplno oddávám, v září mě čeká Ostravský maraton.

Lysacup 2013

Kamarád mě lákal týden co týden na další etapy, já se jen dával dohromady, protože mě bolelo celé tělo, byl jsem rozhodnutý, že už další podobnou šílenost nepoběžím. Přesto jakoby v sobotu ráno ve mě něco sepnulo a já se nemohl dočkat, až se opět zničím. Byla v tom i trochu soutěživost, ale každá etapa má jiný profil, takže jsem byl pokaždé něčím vykolejený. Boj to byl vždy až do cíle, především se sebou. Postupně jsem se začal zlepšovat, ale nebylo to zadarmo. Záněty okostic, bolesti kolen, to vše mě brzdilo v trénincích přes týden na rovném terénu. I tak jsem byl schopen začít víc běhat a Lysacup si mě získal, hlavně pak pohyb v čisté zasněžené přírodě, kdy v zimě město bylo odpudivé.

Jak jsem začal běhat / 2012-2013

Poskakování kolem baráku s litrovou bandaskou vody asi nemá cenu zmiňovat, ale i takhle jsem se pokoušel přežít své první pokusy o běh. Začal jsem s tím, když se jednou kamarád rozpovídal u piva, co všechno provozuje za sporty a jak je to fajn. Všechno až na běh mi přišlo v pohodě, připadal jsem si málo živelný, a tak časem jsem zkusil 3 - 5km okruhy kolem řeky ve F-M, kde bydlím. Nic systematického, většinou s dlouhými dozvuky po doběhnutí, to jsem řešil další dny, jestli se znovu pouštět do této aktivity. 

V práci jsem narazil na kolegu, který měl zkušenosti s běháním i v kopcích a maratonských vzdáleností. Jednou mě vytáhl na Lysou, bylo to na podzim 2012, kdy jsem ještě jakž takž aktivně pobíhal, ale po této zkušenosti mě dlouho bolely kolena, nohy celkově. Tím jsem se omezil na občasné zvedání činek, jenže apetit a sedavé zaměstnání pouze přispívalo k tomu, že jsem začal pomalu počítat pneumatiky v pase. Po novém roce se opět ozval kamarád, že si jde o víkendu vyběhnout Lysou v rámci Lysacup.cz , ať to zkusím, že se běží ve sněhu, takže klouby nebudou tolik trpět. Měl jsem pár dní času, tak jsem si za tu dobu 2x oběhl 5km okruh a připadal si jako super běžec, kterého už Lysá jen tak nepoloží.

V den D vše bylo trochu jinak, byl jsem už před během celý rozlámaný a ztuhlý, po startu se horko těžko udržím kilometr, pak mi postupně všichni mizí a já nejsem schopný nohy přinutit k běhu. Jednalo se o krátkou etapu z Krásné 5km/ 780m , ale vůbec krásná nebyla. Nahoru jsem se doplížil skoro poslední, tři mladí kluci byli ke mě slušní a dorazili až za mnou. Cesta dolů trvala snad ještě déle, měl jsem jasno, že v tomhle pokračovat nehodlám, ale kolega se opět ozval, jestli nezkusím další etapu, která se běží co týden..