Poskakování kolem baráku s litrovou bandaskou vody asi nemá cenu zmiňovat, ale i takhle jsem se pokoušel přežít své první pokusy o běh. Začal jsem s tím, když se jednou kamarád rozpovídal u piva, co všechno provozuje za sporty a jak je to fajn. Všechno až na běh mi přišlo v pohodě, připadal jsem si málo živelný, a tak časem jsem zkusil 3 - 5km okruhy kolem řeky ve F-M, kde bydlím. Nic systematického, většinou s dlouhými dozvuky po doběhnutí, to jsem řešil další dny, jestli se znovu pouštět do této aktivity.
V práci jsem narazil na kolegu, který měl zkušenosti s běháním i v kopcích a maratonských vzdáleností. Jednou mě vytáhl na Lysou, bylo to na podzim 2012, kdy jsem ještě jakž takž aktivně pobíhal, ale po této zkušenosti mě dlouho bolely kolena, nohy celkově. Tím jsem se omezil na občasné zvedání činek, jenže apetit a sedavé zaměstnání pouze přispívalo k tomu, že jsem začal pomalu počítat pneumatiky v pase. Po novém roce se opět ozval kamarád, že si jde o víkendu vyběhnout Lysou v rámci
Lysacup.cz , ať to zkusím, že se běží ve sněhu, takže klouby nebudou tolik trpět. Měl jsem pár dní času, tak jsem si za tu dobu 2x oběhl 5km okruh a připadal si jako super běžec, kterého už Lysá jen tak nepoloží.
V den D vše bylo trochu jinak, byl jsem už před během celý rozlámaný a ztuhlý, po startu se horko těžko udržím kilometr, pak mi postupně všichni mizí a já nejsem schopný nohy přinutit k běhu. Jednalo se o krátkou etapu z Krásné 5km/ 780m , ale vůbec krásná nebyla. Nahoru jsem se doplížil skoro poslední, tři mladí kluci byli ke mě slušní a dorazili až za mnou. Cesta dolů trvala snad ještě déle, měl jsem jasno, že v tomhle pokračovat nehodlám, ale kolega se opět ozval, jestli nezkusím další etapu, která se běží co týden..
