Minulý rok jsem si posteskl, že bych chtěl zkusit triatlon, což jsem si v tréninku splnil ( 1,5 / 40 / 13 ) , bylo to výživné, možná až moc a tím pádem jsem ostrý test v závodu oddaloval. Kamarádi z
Pepa Teamu Michal a Filip v tom měli jasno, když se otevřela registrace pro letošní ročník
Železného Prajzáku. Když jsem viděl propozice ( 0,25 / 20 / 4 ) , tak mě to nadchlo a neváhal jsem se přihlásit. V tréninku moc kolo během roku nezařazuji, takže této disciplíny jsem se obával nejvíc. Už vůbec nejezdím v terénu, proto jsem si naordinoval aspoň jednu jízdu v Palkovických hůrkách, kde mě to bavilo nahoru ( to neznamená, že mi to nějak extra šlo :-) ), ale dolů jsem měl půlky stažené a neužíval jsem si to. Plavání mi stačí trochu "oprášit" a jsem schopný pádlovat bez potíží, ale rychlost z mládí těžko hledat. Takže do závodu plácám jedno s druhým a doufám, že důstojně dokončím celý závod. Trochu neznámá je běh, kdy jsem si po posledním závodu naordinoval týden volno, protože se mi ozvaly kolem levého kotníku úpony a docela to bylo nepříjemné při běhu.
Den D
Předpověď hlásí na víkend pekelné horko a výjimečně to těm rosničkám vychází. Takže v batohu mám pouze plavky a dres. Snídám až na místě, tři banány zhltnu jako zkušený opičák. Jsme tu o cca. 2h dřív, což se nejprve jeví jako hromada času pro opalovačku a koukání po holkách, ale na prezentaci se za námi rychle tvoří had, necháváme si ocejchovat nohy startovními čísly a teď je třeba všechno zkontrolovat. Filip má vypůjčené kolo, které zatím neprojel, a tak se postupně seznamují. Bez vercajku do závodu nevyjede. Já si půjčuji brýle na kolo od Fíka, dioptrické jsem nechal doma, beztak bych je rozšlápl. Když už se začínáme trochu orientovat, co kde a kam, zkoušíme na kolech najít první depo, ale nakonec obkroužíme jen běžeckou část a vracíme se.
 |
| Před odjezdem na start |
Areál zámku v Dolním Benešově, kde se prezentace odehrává, zároveň slouží jako druhé depo a cíl. Po rozpravě sedáme na kola a míříme do prvního depa, kde si nachystáme věci a buď lze na start závodu dojít po souši, nebo přeplavat. Volím nejprve plavání, voda je super, ale v půlce si to rozmyslím a lezu ven, abych se co nejvíc pošetřil. Po odstartování první vlny máme 15 minut, všichni se hned nahrnou do vody, mě se tam moc nechce a užívám si vtipných hlášek lidí okolo, taková ta správná předstartovní nervozita. V davu najednou nacházím několik známých z běžeckých závodů, tak se vzájemně divíme, co tu vlastně děláme.
 |
| Plavání bylo krátké, voda super |
Posledních deset sekund se odpočítává a už se hrneme do vody, ze začátku plavu s hlavou nad vodou a hledám místo, kudy bych mohl proplavat, nakonec to přestanu řešit a postupně si hledám cestu podle hmatu. Voda kolem bublá, šplouchá, raději dýchám jen na jednu stranu, teprve po chvíli se mi podaří vzdálit se davu a můžu v klidu pádlovat na předních pozicích. Tempo volím snesitelné, nikam to neženu, přesto se mi daří vylézt z vody mezi prvními z druhé vlny startujících. Kolo mám hned před nosem, trochu se zamyslím a koukám kolem sebe, kde jsou kluci. Když už se chystám vystřelit z depa, objeví se Michal po něm hned Filip. Hlavně nasednout na kolo až mimo depo, přilba je na hlavě připevněná, nic jsem nezapomněl.
Teď tu mám prvních 5 minut naspěch, cestu trochu poznávám, kdysi jsme tu bloudili autem při hledání švagra na rybách. Z horkého ovzduší mam sucho v držce a ionťák v bidonu má tu správnou teplotu na osvěžení, stejně tak si pochvaluji přeslazenou chuť, to mi trochu ujela ruka, když jsem si míchal ráno pití... Lepší něco, než nic. Po silnici chvíli jedu sám, pak mě dojede hlouček cyklistů a zase mi postupně mizí v dáli. Proč jsem se jich nechytil?? Občas i trochu foukne, Michal mě už dávno předjel a to jsme zatím na rovinkách. První stoupák a hned v terénu, nemám problém to utáhnout a dokonce se mi daří předjíždět pár borců. Ale pak se kopec mění v sjezd, kde jsem hodně na pozoru a ztrácím jednu pozici za druhou. Trasa se takhle několikrát opakuje, včetně rychlých pasáží, mě dělají nejvíc potíže sjezdy, ale v závěru jsem i na rovinkách hotový. Přesně hodinu jsem bojoval na kole a mám docela dost. Co teď? Nohy jsou gumové, běh bude katastrofa.
Ještě než vyběhnu z depa, raději do sebe kopnu kelímek vody a ten mě pak dlouho potrápí. Cestou do žaludku mě to tlačí a nemůžu se soustředit na běh. Naštěstí mám před sebou chlapíka, který přesně odhadl mé tempo, které jsem schopný utáhnout v daném stavu, a tak se ho držím. Po pár set metrech mi je už o něco lépe, začínám koukat před sebe a skalpuju postupně několik lidí. Tempo cca. 4:30, kterým běžím je oproti jiným raketové a to mě povzbudí. Rychleji to už taky v danou chvíli neumím, tep mám stabilně nad 170 a finálních cca. 200m ještě zkusím zrychlit a buším 185. Do cíle dobíhám 100. v celkovém umístění, takže bych splnil kritérium pro start v první vlně na příští rok? :-)
 |
| gps fungovala částečně i ve vodě :-) |
Po necelé hodině a půl jsem v slušném transu, náznaky křečí ve stehnech jsou super, mám trochu moták a celkově jsem hodně kantáre. Jakmile dorazí i Filip do cíle, skočíme do sprch a pak na guláš. Všichni se shodujeme, že akce byla velmi vydařená a Michal na 40. fleku celkově, ještě může mít slibnou budoucnost před sebou, zvláště když si odskočí na silniční závod, kde to umí na kole rychleji. A co já? Určitě běh nevytěsním, ale sem tam si možná vyhlídnu další podobný závod a chtěl bych více plavat v rámci posílení horní části těla. Příště se určitě nebudu tolik šetřit v plavání, 600-800m by mi sedlo víc, kde bych mohl nasbírat více minut na slabší výkonnost v cyklistice.
Průběžné umístění v jednotlivých disciplínách a dosažený čas:
Plavání 43. 0:4:47 / MTB 133. 1:00:35 / Běh 27. 0:18:13 /
A zde je pak celý záznam z gps.
https://connect.garmin.com/modern/activity/823292766
