Ještě za čerstva se chci podělit o zážitky ze včerejšího závodu, který se konal v Palkovicích.
Minulý rok jsem touto akcí zahájil silniční závody, repre za Pepa team a celkově jsem si odnesl bohaté zkušenosti. Vše se tehdy odehrávalo ve velké euforii, kdy jsem hltal více atmosféru závodu, jen trochu vnímal, co vlastně na trati provádím.
Rekordní účast na startu, mnoho známých tváří, výkonnostních oponentů, s kterými bych mohl držet tempo a snad se jim i někde urvat. Takové myšlenky mám před startem, chci opět bojovat, třebaže jsem to málem odpískal kvůli kašli, který mám od úterka. Po příjezdu se hned běžím trochu zahřát, u lesa na mě vyskočí dvě srny, holky pokračují v přespoláku a já se pomalu plížím na start. Jakmile se natlačíme před start, už to ve všech vře a naštěstí pořadatelé neotálejí a po chvíli se vydáme vstříc třetímu ročníku memoriálu Antonína Řezníčka.
Letos jsem si tento závod tajně lajnoval a propočítával, jak bych..kdybych. Vzhledem k tomu, že trasu znám, zkoušel jsem i odhadnout, jak rychle poběžím jednotlivé části, ale naštěstí jsem do toho opět vložil i trochu srdce, takže všechny odhady mohly jít stranou.
Ihned po příchodu domů si k záznamu z hodinek píšu: po startu se nenechám strhnout, ale i tak po chvíli už buším kolem 170tf, a tak postupně koriguji tempo - nemám problém cokoliv udýchat, výkonu mám dostatek. Jakmile se zvedá kopec, dbám na techniku rychlého kroku, tep se drží těsně kolem 170, sem tam lehce klesne, první odpadlíky předbíhám, běžím celý kopec a necítím velkou námahu. Na občerstvovačce jen ochutnám vodu, je to minerálka, tak ji radši nepiji. První seběh je dost opatrný, cesta je rozrytá auty, postupně sbírám skalpy, do mírných stoupáku zvolním, na rovinkách trochu vydechnu a pak hned makám rukama, ať se dostanu opět do tempa. V dalších sebězích už to jde dobře, akorát trochu blbne hrudní pás, tak pak volím taktiku přidat než někoho doběhnu, trochu se vydýchat a po předběhnutí utéct o dostatečný kus 20-50m, aby se nechytil. Pomalé předbíhání není příjemné, slyšet za sebou běžce odvádí pozornost na to, co je přede mnou. Po vyběhnutí z lesa je mírný stoupák, tempo postupně navyšuji a jakmile nastane opět klesání po asfaltce, šlapu do toho na max. , abych utekl těm za sebou. V poli běžím sám, ale mám na dohled další lidi, na asfaltu mezi domy přidám do kroku (kadence , ne délka kroku!) a rychle se přiblížím, rovinku do cíle graduji s rezervou, beru ještě jednoho závodníka. Super závod!
Čas 1:20:40 vylepšený o 8 minut oproti loňsku mě potěšil, tajně jsem v podobný výsledek doufal, takže velká spokojenost. Po vyhlášení výsledků ještě proběhne tombola, kde si Pepa team trochu spraví chuť po bramborových medailích a Radim s Rosťou berou odměny :) . Před odjezdem na nás volají "klobásky za 5 korun", s Filipem se dlouho nerozmýšlíme a už máme zamaštěné ruce, tváře. Tak za rok se budu opět těšit, díky Míro Lysku!